Popis hry, šifry

Kompletní zadání šifer

Zde nabízíme zadání šifer Krtčí norou 7 ke stáhnutí. Hra obsahuje šifry, které nejsou v papírové podobě, a jiné prvky těžko převeditelné do papírové podoby. V tomto souboru zadání jsou takové prvky vysvětleny a šifry je tedy možné luštit i doma.
Soubor neobsahuje obrázky členů úvodní řady. K simulaci je možné použít podobnou verzi z testů.

Organizátorská reportáž

Přípravy (psáno před hrou)

Protože už loni jsme s přípravou hry měli časové problémy, rozhodli jsme se oslovit další potenciální organizátory, z nichž nám pozitivně odpověděl tým IQtIQ. Získali jsme tak nové síly a mohli začít se hrou. Stejně se ale moc času nedostávalo a výsledkem bylo, že jsme si sice byli poměrně jistí tím, kde hra povede a terén jsme měli (zvlášť Vítek) prochozený křížem krážem, ale šifer na stanoviště bylo poměrně málo a moc jsme si nemohli vybírat. Proto jsme s napětím očekávali, jestli nám některá z předchozích her nevybere nějaký klíčový nápad. Bohužel, stalo se. Sešlost aktualizovala povědomí o přepisu písmen z Brailova písma a Svíčky využily (naštěstí jinak) kódový zámek.

Ještě více než loni a předloni jsme spoléhali na konzultace s testery. Letos nám pomáhalo okolo 26 testerů v šesti týmech. Testy proběhly přes prázdniny a ukázalo se, že dvě šifry jsou neřešitelné, jedna nejednoznačná, některé podprůměrné a podobně. Když budeme citovat výrok jednoho z testerů ohledně šifry Kartičky: "Začátek je v pohodě, ale potom to je naprosto ujetý," určitě si uděláte představu. Nakonec ale byly všechny testy upraveny do stavu, kdy je aspoň jeden tester vyluštil a nebyly výrazné pochybnosti o její kvalitě.

Ačkoliv jsme přes rok získali jasnou představu, kde hra bude, ještě do konce srpna jsme nevěděli, jestli to půjde. Během jednoho z výletů se strhla bouřka taková, že jsme byli rádi, že jsme při jejím příchodu do Blanska už čekali na vlak. Jejím výsledkem bylo uzavření přístupu do lesa až do 25. srpna. Les naštěstí vyšel, ale k už tak vysoké náročnosti terénní trasy se přidaly popadané stromy v lese.

Dalším problémem, který vytanul těsně před hrou, bylo místo cíle. Jednota Orla, kde jsme měli cíl domluvený v půlce srpna, nám jej odřekla, naštěstí včas, aby Michal zvládl domluvit záložní místo, školu Nad Čertovkou. Její zaměstnanci byli velmi vstřícní a také přispěli k tomu, že jsme nemuseli zvedat startovné. Servis v cíli, který jsme zavedli předloni, jsme chtěli opět zachovat.

Některé týmy si loni stěžovali na přílišnou byrokracii během hry. Letos, protože jsme nebyli limitovaní turistickými cestami v ChKO, jsme mohli odstranit většinu kontrol tajenek na stanovišti a také jsme se snažili zjednodušit nápovědy. Všechny nápovědy jsme přibalili hráčům už na začátku hry ve formě nápovědní karty, ze které budou týmy požadované nápovědy odstřihovat. Také se tím zjednoduší zpracování při vyhodnocování výsledků.

Když srovnáme šifry ve hře s jinými ročníky Krtčí norou, můžeme říct, že letos jsme měli málo analytických šifer, ale na druhou stranu zase více nápadových. Také se nám do hry podařilo zařadit více týmových šifer, kde každý přispěje aspoň nějakým dílčím prvkem (automaty, trezor, kartičky, gesta), kterých byl podle nás loni nedostatek. Takové šifry jsou ale většinou ty jednodušší, takže jsme čekali, že první týmy dojdou vcelku brzo. Loni jsme po vzoru jiných her zařadili závěrečný úkol, letos jsme to chtěli zopakovat. Realizace bohužel závisela hlavně na správci cíle, co nám dovolí, nakonec jsme i ten museli kvůli jiným podmínkám v místě cíle nahradit dalším nápadem. Loni měl úkol poměrně komplikovaná pravidla, letos měl mít jednoduchá.

Co jsme čekali (psáno před hrou)

Po úpravách, které vzešly z výsledků testů, hra vyšla ne příliš obtížná. Očekávali jsme proto, že poměrně dost týmů stihne včas projít do Výzvy, ale přesto z nich celkem dost bude potřebovat využít záchranu. Nižší šifrovou obtížnost částečně suplovala obtížnost terénní, ale tu jsme volili nezávisle na šifrách, protože po minulých dvou ročnících, které se z větší nebo menší části konaly v ChKO Moravský kras, jsme se letos přesunuli do obyčejného lesa, kde jsme mohli využít i menších lesních cest a přímých postupů a odpovědět na stesky hráčů, že je nebaví chodit po turistických značkách. Obtížnost trasy ještě podtrhla větrná smršť, která se prohnala přesně ve směru trasy v půlce června. O tornádu v Olešné z konce srpna ani nemluvíme. Protože loni a předloni propad z Výzvy do Pohody využilo dohromady jen tolik týmů, co byste spočítali na jedné ruce, rozhodli jsme se jej zrušit s tím, že jej snad nikdo potřebovat nebude a těm, kteří se někde zaseknou, pomůže absolutní nápověda.

Startovní řada byla během testů vybrána ze dvou nápadů a obtížnost jednotlivých asociací bylo poměrně obtížné vyladit, protože některá slova jsou už z principu jednodušší. Ale přesto jsme čekali, že se týmy budou vydávat na trasu celkem postupně.

Šifra Automaty měla pole nadále rozházet. Podle testů vycházela jako sice pracná, ale pěkná. Všichni testeři ji vyřešili. Čekali jsme, že týmy ze špičky zde naženou cenné čtvrthodiny na optimalizaci posunů v abecedě, protože bylo nutné odhalit většinu z kódovaných slov.

Logická úloha o krevních skupinách poslední testery moc nezdržela, pročež jsme předpokládali, že ji nakonec odhalí všechny týmy. Někteří za pět minut, někteří s nápovědou, ale záchrany zatím využity nebudou.

Čtvrtá šifra byla dle odhadů náročná zejména na organizaci, aby se týmy nehromadily a zbytečně nečekaly. Volbou čtyř pozic na zámku jsme chtěli uchránit šifru od prolomení hrubou silou, protože tříčíselný zámek lze otevřít do čtvrt hodiny bez speciálních triků pouze vyzkoušením kombinací. Týmy se měly pobavit nad odhalováním směrů, na které je naváděla i nápověda.

Šifra s obrázkovými kartičkami byla tou, na které si první dva testovací týmy úplně vylámaly zuby, byli jsme rádi, když ji vyluštil tým třetí. Nakonec, po zásadních zjednodušeních (přidání různých druhů nohou, lepší obrázky), se ukázalo, že s prvním krokem problémy mít nikdo snad nebude a druhý krok celkem dost týmů vyluští i bez nápovědy. Ostatním by měla pomoct ona.

Na rozdělovacím stanovišti byla letos už počtvrté šifra s kostkou. Když nám ji Rosťa ukázal, velké problémy jsme s ní příliš neměli, ale evidentně to bylo tím, že už máme kostku prokouknutou ze všech stran. Testeři totiž s námi moc nesouhlasili. Nakonec se nám lehkými úpravami ve vzhledu šifry podařilo upravit obtížnost tak, že do výzvy by mělo projít poměrně dost týmů. Jedni z testerů finální varianty vyluštili tajenku již za jedenáct minut.

Oproti tomu varianta směřující do Pohody neměla být příliš těžká co do principu, ale spíš pracnější na realizaci. K ní jsme do potřebného vybavení přidali kalendář a čekali jsme, že tuto šifru musí vyluštit každý, kdo se dostal až sem a příliš nápověd zatím nespotřeboval.

Mřížka byla původně příliš podobná osmé šifře z Bedny 2008. Během prázdnin nás po výzkumu mřížek napadl úplně jiný princip, který se zalíbil i testerům. Někdo zpozoruje písmena MŘÍŽKA hned, jiný po dlouhém hledání zjistí, že mřížku měl celou dobu loženou.

Háčky a čárky luštili testeři běžně do minuty až pět minut (nevyluštil ji jen jeden tým ze šesti) a proto jsme ji zařadili sem na oddechnutí před dvěma těžšími šiframi v závěru Výzvy. Neměla dělat problémy a pouze s jinou tajenkou šla do Pohody.

Šifra se slepým krtkem byla snad první, kterou jsme dostali k luštění (ještě v roce 2009). Bohužel její první krok byl už použit dávno na Haluzi a aby tomu nebyl konec, nedávno před naší hrou i na Sešlosti. Ale druhý krok se nám zdál natolik originální, že jsme se ji přesto rozhodli do hry zařadit. Šifra měla být z těch obtížnějších, ale ne natolik, aby na ni byly potřeba záchrany.

Na poslední stanoviště Výzvy jsme zařadili šifru, která využívala název hry, prvek, který jsme loni nepoužili. Vícekroková šifra měla být tou, kde některé týmy odpadnou. V testech se ukázala jako obtížná a rozporuplná. Přesto jsme věřili, že týmy šifru ocení.

První šifra ve druhé společné části, tkanička, se během testování pohybovala od naprosto neluštitelné do průchozí, přičemž stav „tak akorát“ se nám nepodařilo vymyslet ani jednou a na její finální podobu jsme dlouho před hrou byli sami zvědaví. Původně měla zaujmout hlavně nápadem, ale obávali jsme se, že pro příliš jednoduché provedení upadne v zapomnění.

Poslední šifra měla být středně obtížnou zábavnou úlohou ke konci hry. Původně jsme chtěli kontrolovat pouze gesto, ale testeři vesele ukazovali v prvních sekundách luštění, tak jsme kontrolovali i barvu.

Závěrečný úkol jsme chtěli udělat zábavný napínavý. Neměl by rozhodovat o pořadí týmů.

Během hry (aneb Co jsme nečekali)

Týden před hrou předpověď slibovala na hru déšť až do poledne, ale jak se hra přibližovala, organizátoři byli nevyspalejší a počasí příznivější. Během týdne jsme vytiskli všechny šifry, zalaminovali karty s nápovědami, navlékli a pomalovali tkaničky, sehnali všechen materiál do cíle, zabalili tašky pro organizátory a už jen čekali, jak to v sobotu dopadne (délka toho čekání se pohybovala v hodinách -- abyste si nemysleli, že jsme měli v pondělí hotovo).

V sobotu ráno Ondra ještě vyzvedával pivo, které nám nakonec hodná paní ředitelka povolila čepovat, Vítek vedl pomocníky z centra a nakonec jsme se potkali všichni na startu. Týmy se z doporučeného vlaku táhly jako jeden čtyřsethlavý had a věřím, že se na registraci zapotili. Hřiště se zaplnilo snad do posledního místa a po krátké rekapitulaci pravidel se začalo. Řada šla hodně dobře, co do rozvrstvení startovního pole se povedla náramně.

Horší to už bylo se šifrou číslo dva. Na ní jsme odhadovali, že týmy si nápovědu vezmou nejpozději po hodině a že jim pomůže. Nevyšlo pravděpodobně ani jedno a tak už zde padly první záchrany. Proto jsme museli posunout zavírací doby stanovišť do 6 včetně, aby si týmy, které takto přišly o řešení, ještě vůbec zahrály. Ale protože první na kyborgy stále neztráceli víc než pár minut, ještě jsme měli naději, že dorazí do cíle okolo půl páté, jak většina organizátorů tipovala.

Postupně se na povrch začaly vynořovat věci, na které jsme zapomněli. Naštěstí se nám je podařilo vyřešit snad bez dopadů na týmy. A pokud ne, tak nám to raději neříkejte, ať máme klidné spaní. Většinou to byly jenom maličkosti, které odhalil první tým, který na ně narazil.

Pomocníci byli na svých místech a čekali na týmy. Nečekali jsme ovšem, že se začnou zasekávat už na sedmé šifře s mřížkou. Pravděpodobně jí ještě něco do původně zamýšlené jednoduché šifry chybělo. Stejně tak osmá šifra, kterou testeři luštili průměrně pět minut, se ukázala jako poměrně účinný filtr. A co teprv už devátá a desátá, které těžké být měly i podle nás? Devítka vyšla trochu obtížnější, desítka podstatně víc. Druhá mezitajenka mohla být srozumitelnější, ale pozdě bycha honiti. Protože jsme na poslední chvíli upravovali trasu, nešlo jinak, než na 11 kontrolovat řešení. I tady jsme měli evidentně špatnou volbu, protože jsme se také měli ptát na něco jiného. Na 10V padlo 6 záchran a 14 zamrznutí, což je pravděpodobně nejvíc v historii Krtčí norou.

Změnou trasy sice utrpěla tajenka desítky, ale ta v jedenáctce se vylepšila. Poslední změnou přidanou do tkaničky byla právě nit uvnitř a myslíme si, že to byla změna k lepšímu.

Na dvanáctce jsme trochu neuváženě povolili luštění v cíli, což jsme ale museli během hry znovu zakázat, protože byste se tam vůbec nevešli, natož abyste ještě měli kde plnit závěrečný úkol. Ten jsme vymysleli asi až týden před hrou, protože původní varianta padla se změnou místa cíle. Doufáme, že se Krtčí norou do historie nezapíše jako hra, kde lžou účastníkům, protože jediná možnost jak zaručit rovné podmínky při organizátorském luštění předávané zprávy byla neluštit zprávu vůbec. Honza Pomikálek v CML sice ze začátku šifry luštit zkoušel, ale při tom, jak do cíle v poslední hodině hry naběhlo 20 týmů, už nestíhal. Jediná věc, která by přes něj neprošla, mělo být drzé přímé označení místa.

Aby týmy stihly vlak i guláš, museli jsme přeskočit vyhlašování řešení šifer, ale doufáme, že jste se dost dozvěděli z nástěnky v tělocvičně. Poslední spoj nakonec opravdu přijel posílený, čemuž jsme až do 23:19 nevěřili. Když vám na nádraží řeknou, že se ozvou, může to také znamenat deset minut předem. Ale buďme rádi za toto, že jsme nemuseli aplikovat záložní řešení. Zajímalo by mě, co si průvodčí myslel, když jsem se mu do telefonu představil jako centrála Krtčí norou.

Celkově hra vyšla mnohem obtížnější než jsme z testů a ostatních odhadů čekali. Nejlíp o tom asi vypovídá čtyřhodinový rozdíl mezi odhadem příchodu kyborgského a skutečného prvního týmu nebo počet vybraných nápověd v Pohodě. Osmička, která nikoho neměla zdržet, byla bez nápovědy prolomena jenom pěti týmy z 34, které na ni došly. Když jsme v osm měli v cíli dva týmy, byli jsme trochu nervózní, jestli tam vůbec někdo dojde. Původně jsme doufali, že týmy budou chodit celé odpoledne, nají se, zahrají si deskovky a odjedou domů. Bohužel tento plán, zdá se, nevyšel. Loni byl na konci hry takový nával, že se vůbec nestíhaly zpracovávat nápovědy. Letos jsme proto vyrobili nápovědní kartu, kde byly všechny schované už od začátku. Ale stejně se nestíhalo, protože téměř všichni dorazili do cíle během poslední hodiny.

Doufáme, že se vám hra líbila a těšíme se na viděnou na nějaké další šifrovačce.